Historie Chorvatska

Prehistorie - Samotná historie území sahá až do paleolitu (starší doba kamenná). V neolitu (mladší doba kamenná) na chorvatské území pronikají do přímořských oblastí první obyvatelé Přední Asie. V pozdní době bronzové Pobřeží východního Jadranu obývaly původně kmeny Ilyrů.

400 př. Kr. – okolo tohoto roku dochází k založení prvních řeckých kolonií na několika ostrovech a pobřežních mistech zvlášť vynikal kmen Dalmatů, který proslul svými sady, vinohrady a zvláště získáváním soli.

233 př. Kr. - římská expanze do oblasti. Řím vysílá vojska pro aby zamezily značnému rozkvětu Ilýrie. Postupně ovládne celé přímoří a zatlačí kmeny Ilyrů, Dalmatů do vnitrozemí.

23 př. Kr. – Končí odpor kemnů proti římské expanzi. Římská nadvláda připravila Ilyry o veškerý majetek. Půdu zabrali římští velkostatkáři a z původních obyvatel se stali otroci a nevolníci. Území je součástí východořímské říše až do pátého století.

6. století - začátek osidlování přímoří a vnitrozemí slovanským kmenem Chorvatů.

od 1. poloviny 7. stol. dochází k postupnému pronikání křesťanství na chorvatské území

1. polovina 9. stol. si Byzantská říše dělala nároky na území, která ovládala část přímoří, z tohoto důvody probíhaly boje o území.

788 r. – Germánští Frankové ovládli Istrii i když stále zůstala formálně součástí Byzantské říše.

852 - v listině knížete Trpimira poprvé oficiálně použito názvu Chorvatsko a vzniká Chorvatský stát.

924 - kníže Tomislav korunován prvním chorvatským králem, sjednocení dalmatského a panonského Chorvatska (Benátčané museli odvádět tribut)

2. polovina 11. století za krále Krešimira IV. (král Chorvatů a Dalmatinců) se traduje vrchol moci chorvatského středověkého státu. Pak postupně Chorvatský stát upadá.

1102 - vítězství Uherských vojsk nad posledním chorvatským králem Petrem II. Svačićem (poražen a zabit r. 1097 na místě Petrova gora). Uherský král Koloman zůstává zvolen chorvatskými velmoži za chorvatského krále. Chorvatsko vstoupilo v personální unii s Uhrami a přestalo být samostatným státem. Jako stát si ale uchovalo samostatnou autonomii

13. — 15. stol. - Benátčané se postupně zmocnili většiny území východního Jadran

1389 – bitva na Kosově poli. Turecká říše se stala bezprostředním sousedem Uher. Vrůstá Turecké nebezpečí.

1. čtvrtina 15. stol. - Benátčané ovládli celé přímoří s výjimkou území od Rijeky na jih k Senju, což znamenalo vytěsnění Chorvatska z námořního obchodu, a tím i trvalou stagnaci jeho dalšího rozvoje

1463 - Turci dobyli Bosnu, s drtivou silou útočili proti Chorvatsku a pronikali na chorvatská území, o 10 let později pronikli až k Varaždinu

1493 - osudová bitva Chorvatů s Turky na Krbavském poli, zahynula většina chorvatské šlechty. Došlo k ožebračení obyvatelstva a odvedení do otroctví. Obležení Bělehradu Turky, jejich proniknutí až do Korutan

1499 — 1513 – Turci získávají Bělehrad. Postupné pronikají do Dalmácie a dochází k její pustošení.

1526 - těžká porážka křesťanských vojsk u Moháče; chorvatské území se stalo jedním velikým bojištěm, kde Chorvati bojovali na život a na smrt o samu národní existenci (z původních 50 tis. km2 chorvatského území zůstalo necelých 16 tis. km2, statečnost a odvaha chorvatských vojáků byla jako příslovečná obdivována v celé Evropě

1527 - částí chorvatské šlechty zvolen za uherského krále Ferdinand Habsburský (taky jako český král Ferdinand I.). K této volbě vedl Chorvaty předpoklad, že Ferdinand vybuduje protitureckou obranu. Ferdinand vybudoval systém pohraničních opevnění. Obranu této hranice zajišťovali kromě místního chorvatského obyvatelstva i utečenci z území obsazených Turky, většinou Srbové. Tito hraničáři dostali od císaře opuštěná hospodářství, byli osvobozeni od daní a měli další privilégie které stáli na začátku nevraživosti chorvatského obyvatelstva, které bylo nadále nevolníky na vlastním území. Srbští hraničáři zůstali i po ukončení bojů s Turky v Chorvatsku a tvoří enklávy srbského etnika uprostřed čistě chorvatského prostředí. Tyto konflikty pak vedly srbské potomky až k pokusu vojenskou silou vytvořit samostatný srbský stát v Chorvatsku na začátku 90. let minulého století.

1593 - významá bitva u Siska. Chorvaté poprvé odrazili turecký útok a přešli do vítězného protiútoku

1683 — 1790 - po porážce Turků u Vídně vítězný postup Rakouska proti Turecku, postupně osvobozeno mimo jiné i celé Chorvatsko, většina přímoří ale byla a zůstala v rukou Benátek

od r. 1790 do r. 1918 - sílí maďarizační úsilí uherské šlechty ve veřejném životě. Vznikají útoky na státoprávní postavení Chorvatska

1798 - Napoleon zrušil Benátskou republiku

1805 — 1809 - Napoleon vytvořil z Dalmácie, Istrie, části chorvatského vnitrozemí a Slovinska tzv. Ilyrské provincie, kde provedl výrazné civilizační, kulturní a sociální reformy

1813 - na Vídeňském kongresu byla Dalmácie podřízena přímo rakouskému císaři, vnitrozemí Chorvatska bylo součástí uherské koruny

1. polovina 19. stol. - národní uvědomování a obrozování Chorvatů proti maďarizaci v tzv. ilyrismu , tj. hnutí národně uvědomělých složek chorvatského národa

1848 - za revoluce bán Jelačić ubránil Chorvatsko proti pokusům uherských povstalců o obsazení a úplné podmanění země. Zůstalo zrušeno poddanství.

polovina 19. stol. – bojuje biskup J. J. Strossmayer za sjednocení Chorvatska s Dalmácií, za zavedení chorvatštiny do škol a úřadů;

1860 – J. J. Strossmayer založil Jihoslovanskou akademii věd a umění a další kulturní instituce v Chorvatsku

2. polovina 19. stol. - po rakousko-uherském vyrovnání, kdy Chorvatsko připadlo Zalitavsku (uherské části mocnářství) a Dalmácie Předlitavsku (rakouské části mocnářství), mohutní chorvatské úsilí za sjednocení, proti tvrdé uherské nadvládě a vykořisťování Chorvatska ve všech oblastech života

1918 - Chorvati přistoupili k jednotnému jihoslovanskému státu — Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (Kraljevina Srba, Hrvata i Slovenaca), později přejmenovanému na Království Jugoslávie (Kraljevina Jugoslavija); značná část dalmatského území připadla Itálii (Istrie až k Rijece, některé ostrovy, Zadar)

1918 — 1941 - srbská hegemonie v novém státě, porušování etnických a občanských práv ostatních národů Jugoslávie srbským vedením

1941 - kapitulace Jugoslávie, její obsazení Němci a Italy. Jugoslávie zůstává rozdělena do 9 celků, z nichž největší byl tzv. Nezávislý stát Chorvatsko (Nezavisna držaava Hrvatska), k němuž patřila i téměř celá Bosna a Hercegovina , v čele stál ustašovský vůdce Ante Pavelić

1941 - vznik jugoslávského partyzánského hnutí v čele s Chorvatem Josipem Brozem-Tito, které postupně dobylo celé území obsazené Jugoslávie

1945 - vyhlášena Federativní lidová republika Jugoslávie (Federativna narodna republika Jugoslavija), jejíž součástí byla i svazová republika Chorvatsko (včetně Dalmácie, Istrie a jadranských ostrovů) — poté Socialistická federativní republika Jugoslavie — SFRJ

1971 – V Chorvatsku vznikají nacionálně-liberálního hnutí

2. polovina 80. let - rozklad komunistické jugoslávské federace a nástup vyhroceného srbského nacionalismu, narůstání konfliktů

1989 - vznik nekomunistických politických stran

1990 – dochází k prvním volbám v Chorvatsku za účasti více politických stran

22. 12. 1990 – vzniká první ústava, počátek separatistického hnutí chorvatských Srbů

25. 6. 1991 - Chorvatsko vyhlásilo úplnou nezávislost a suverenitu, vypuknutí ozbrojeného konfliktu mezi tzv. krajinskými Srby, podporovanými bývalou Jugoslávskou lidovou armádou a Chorvaty

19. 12. 1991 - ve válečném střetnutí obsadili Srbové více než třetinu chorvatského území a vyhlásili Republiku Srbská Krajina

1992 - mezinárodní uznání samostatnosti Chorvatska (nejvíce se přimlouvalo Německo)

1995 - vojenská likvidace Republiky Srbská Krajina v operaci Bouře (Oluja), vyhnání Srbů

1998 - získání chorvatské svrchovanosti nad celým územím Chorvatské republiky