CHAMBORD zámek blízko řeky Loiry

Byl postaven na žádost Františka I. počínaje od roku 1519, je umístěn na jihu Loiry asi 15km od Blois. Jeho velikost a rozléhlost jsou úchvatné. Byl stavěn na několikrát, během 12 let se na něm podílelo 2000 dělníků a byl dokončen za Henryho -jindricha III.

Tento zámek je dílem několika architektů jako je Jakub Sourdeau a jeho synové, Petr Neveu, jako i Jakub Coqueu. Byl přístřeším mnoha královských pobytů Jindřicha II., Františka II., Karla IX. A Ludvíka XIII.

V roce 1746 král Ludvík XV. ho dává Saskému maršálovi odměnou za jeho služby a oddanost Francii.

Hraběti z Blois tento zámek sloužil k válce, k ubytování a k lovu. Po něm byl zámek obýván Ludvíkem Orléanským-vévoda z Orléanu, který se stal Ludvíkem XII., po něm následoval jeho zeť František z Angoulême. Posledně zmiňovaný si zamiloval krajinu lesů, rybníků, řek, vřesovišť a zvěře. Když František z Angoulême obýval zámek po Ludvíku XII., tak se zviditelnil tím,že provedl změny na zámku Blois, ale přesto Chambord, který se nachází v obrovském místě a uprostřed lesů, se stane jeho ideálním a královským domovem.

Mnoho projektů bylo zpracováno pro mladého prince milujícího architekturu. Dominik de Corton, italský architekt a inženýr; navrhl maketu ze dřeva , která ukázala budoucí hlavní hradní věž s rovným moderním schodištěm. Je známo, že na konstrukci návrhu se podílel i Leonardo da Vinci. Jakož i to, že namaloval mnoho plánů na točivé schody.Ale samotné výstavby se nezúčastnil, neboť výstavba začala v říjnu 1519, 4 měsíce po jeho smrti, ale přesto poznamenal mnoho objevitelů, hlavně mladého prince.

První výstavba byla svěřena v září 1519 Františku z Pontbriand jako hlavnímu stavebnímu dozorci-organizátorovi a zedníkem byl pověřen Jakub Sourdeau. Oba pracovali jiz na zámku Amboise a Blois. Jako první úkon bylo prvně zbourat starý zámek a na rašelinovitém a močálovém terénu vystavět základy hluboké 5 metrů.

Mikuláš de Foyal spolu se zedníkem Trinqueau převzali práce roku 1521. Pohroma italského města Pavie (František I. prohrál bitvu s Karlem habsburským) v roce 1525 zastavuje všechny výdaje (je třeba zaplatit výkupné za krále, rukojmí). Po návratu krále Františka I., v říjnu 1526, se konstrukce znovu spouští a až do roku 1800 byli na stavbě pořád dělníci.

Konstrukce a rozměry jsou provedeny na základě přísného matematického principu a teorie zlatého čísla.

Hradní věž má v ose úžasné schody, navzájem se překrývající, které stoupají nezávisle na sobě kolem děrovaného pilíře až k věži.

Vytesaná výzdoba hlavice sloupu, zábradlí, výklenků ve zdi, stropní klenby spojují s úspěchem francouzské tvary z 15.stol. ještě gotické a ty z 15.stol. italské již klasické. Zábradlí obstarává spojení (bez propojení) čtyřem odpočívadlům v řeckém kříži se čtyřmi klenbami každého podlaží hradní věže.

32 apartmánů je nezávisle tvořeno z hlavní místnosti a závilých na meziposchodí. Všechny jsou vybaveny krbem, a ty ve věži malými schody ve tvaru hlemýždě.

3 patra hradní věže jsou děleny italskými čtyřhrannými sloupy položenými nad sebe.Okna mají některé nepravidelnosti, což oživuje jejich krásu..

Severní věž, hradby a apartmá Františka I. jsou stavěny od roku 1539 a během roku 1940 spojeny k věži pomocí chodby mezi dvěma křídly. Tyto práce byly rízeny vdovou Jana Breton, pánem z Villandry. Ve stejné době jsou začaty západní věž hradby a jiho-západní křídlo, taktéž spojeny k hradní věži. Schody Františka I., severní a západní věž byly přidány mimo hlavní budovu, právě tak jako umístění modlitebny.

Život na Chambordu je střídán dobou intenzivních aktivit s dobou úplného zanedbání. Když král přijíždí, tak přijíždějí spolu s ním nejdřív jeho služebníci, poté všichni ministři a úředníci jeho vlády, dům královny a princů. Královské karavany přivážejí truhlice, postele, čalounění, gobelíny, unělecká díla, knihy, prkna, křesla, všechno co je potřeba včetně zbytečností na zajištění veřejného i soukromého života krále, dvora, vlády. Nesmíme zapomenout i dodavatele jídla, ty co budou šatit, obsluhovat, bavit...atd., kdyz ještě včera zde bylo pouze několik úředníků, staveniště, malá osada. A pak je tu každodenní královský lov. Když královský dvůr odjede, obrovský zámek se jeví opuštěný několik staletí, lesy a cesty jsou prázdné a cestovatel objeví úžasný palác a docela záhadný, protože je prázdný a jako uřarovaný.

František I. žije v Chambordu naposledy únor-březen 1545. Jeho syn, Jindřich II., Kateřina Medicejská a jejich děti, tedy tři králové, zde pobývají hlavně pro lov. Jindřich IV. opouští zámek úplmě, ale jeho nejmladší syn, Gaston Orleánský, zde přebývá často, přijíždějíce ze své rezidence z Blois. A to ho dovede již k některým nutným opravám. Dvůr panovníka Ludvíka XIV. zde zavítá pravidelně, od roku 1668 do roku 1685, a velký král pokryje západní křídlo a vedlejší stavení. První představení některých děl Moliera byla odehrána právě v Chambordu.

Ludvík XV., v roce 1725, poskytuje v Chambordu ubytování po dobu 8 let svému tchánovi, Stanislavu Leszczynskému, zbaveného polského trůnu, a budoucího posledního knížete z Lorraine. Počínaje roku 1746 tentýž král nabídne oblast, jako přístřeší maršálovi -Mauriciovi Saskému, který zde ubytuje svůj pluk a prožívá zde bouřlivou lásku s herečkou Adrienne Lecouvreur.V roce 1750 umírá za nejasných skutečností.

Poté co se zámek vyhýbá ničitelům za revoluce, Napoleon ho věnuje maršálovi Berthier a po jeho smrti je koupen jeho ženou. V roce 1821 ho získává prostřednictvím národního spisu syn knížete de Berry, Jindřich, který se stává hrabětem z Chambordu.

Když ho monarchisté v roce 1871 volají na trůn, tento princ odmítá trikolórovou vlajku jako symbol, což se nelíbí lidu, a tudíž není zvolen králem. Proto i auta plánované pro jeho příjezd do Paříže, zůstavají v zámku.

Stát odkoupil Chambord v roce 1930.