Zámky na Loiře
Oblast zámků na Loiře se rozkládá na třech bývalých provinciích, a to v okolí měst Orléans, Tours, Angers a sestupuje až k severu Berry. Rýsuje se kolem obvodu, který utváří Loira stoupající k severo západu, od Gien po Orléans, poté sestupuje až k území Angers. Její přítoky, Loir, Cisse, Cosson a Bouron, Cher, Indre a Indrois, Vienne,Thouet, Lazon, Maine, doplňují její hlavní linii a definují rozsáhlé a bohaté území, sjednocované svou historií.
Nejdelší francouzská řeka Loira teče rozlehlou a úrodnou rovinou a ústí přes město Nantes do přístavu Saint-Nazaire. Na Loiře leží dva nízko položené kraje Centre (Střed) a
Pays de la Loire (Povodí Loiry).
V těchto dvou krajích je mnoho významných pevností a královských zámků, které často stojí na březích velké řeky a jejích přítoků nebo poblíž. Jsou známy v celém světě. Poznamenejme si některé nejznámější jako majestátní Chambord s labyrintem komínů a věží, s jedinečným renesančním točitým schodištěm), místem azylu a úkladných vražd, Chenonceau-nejženštější- zámek mnoha královen a královských milenek, jeden z nejkrásnějších vodních zámků, Azay le Rideau, Amboisse-zámek Františka I.a Clos-Lucé, místa posledního pobytu Leonarda da Vinci, nejstarší Chinon na řece Vienne , pohádkový zámek Rigny-Ussé, Villandry - proslulým okrasnými renesančními zahrady, bývalé královské město Blois...atd.
Za zmínku taky stojí,že v tomto kraji je mnoho katedrál, kostelů, klášterů z dob středověku.
Od 14.století na konci stoleté války Paříž na nějakou dobu patří Angličanům, což donutilo krále se přesunout do krajů v okolí měst Orleáns, Tours a Blois-tzv.Val de Loire. Sever Francie je tedy v tu dobu okupován, ale přesto nejcharakterističtější, a tedy nevětší z francouzských řek Loira, zůstává francouzská.
Zámky jako Chinon, Loches, Plesis-les-Tours,Amboise, Blois, Langeas jsou v tomto období favoritní residencí Karla VII, Ludvíka XI, Karla VIII a Ludvíka XII. Za jejich působení příchází do zámků mnoho umělců z Itálie, a tedy převládá italské umění a výzdoba.
V letech 1515-1585 na trůně je posledních pět Válů (Válové), a ti často opouští Paříž a pobývají v okolí řeky Loiry bez trvalého pobytu. Navštěvují jeden zámek za druhým, stídají je jednou Blois, podruhé Amboise či Chambord. Nejznámější z nich František I. různé zámky transformuje, renovuje a nebo staví nové na počest své slávy a pořádá oslavy. V kraji Loiry bohaté na lesy a řeky vynikají všechny okázalosti renesance. S novými zámky se národní tradice částešně udržuje. Ale věže, podsebití, různé architektivní pilíře, zvětšení oken, zlacení, gobelíny a fresky mají jen ráz dekorace.
Králové nejsou jediní, kdo se podílí na vybudování zámků. V sousedství jejich hlavních residencí jsou vévodové, hrabata, velcí pánové, bohatá buržoazie, a ti taky konstruují nádherné obydlí a nebo obnovují vesnická sídla inspirované architekturou a ozdobami královských paláců. A pro svou čest a slávu zvou k sobě krále na lov a na oslavy. Některé zámky byly restaurovány v 15. a 16. století. U některých se to prodloužilo do 17. a 18. století a dokonce je pravděpodobné, že jsou obývané a udržované i v současnosti.
Nejprve sloužily na obranu před útočníky, později aby poskytovaly králi pohodlí, když si vyjel z Paříže (není to daleko) na lov. Francouzští králové tento kraj milovali pro mírné počasí, dobré jídlo, kvalitní víno a lesy plné zvěře. Používali je jako lovecké zámečky nebo jako letní sídla-ba dokonce jako dostaveníška milostných dostaveníček, to když některý z nich dali některé we svých milenek. Stávalo se, že se král na některý ze zámků přestěhoval s celým dvorem a pobýval na něm i několik měsíců.
Nejstarší středověké stavby v oblasti jsou vlastně válečné hrady, jako například Chinon, strohá pevnost na vrcholku kopce, kde roku 1189 zemřel anglický král Jindřich II. V 15. století sem přestěhoval svůj dvůr Karel VII.-a v roce 1429 sem za ním přišla osmnáctiletá Jana z Arku, poklekla a požádala jej, aby jí svěřil velení vojska.Souhlasil.
Ludvík XI. dal zase v roce 1465 postavit zámek v Langeais, kde se Karel VIII. oženil s Annou Bretaňskou.
Nejelegantnější zámky byly postaveny v době renesance (konec 15.století a 16.století), v období, kdy králové Francie pobývali často v tomto kraji. Některé jsou mnohem mladší, z doby klasicismu. O jednom z nejromantičtějších, zámku Ussé, který zdobí křehké věže, se říká, že inspiroval Perraulta (známý spisovatel pohádek) k napsání Spící krasavice, kterou my známé jako pohádku o Šípkové Růžence.
Zdaleka největším ze zámků na Loiře je Chambord, který má 440 místností, 365 krbů se sochařskou výzdobou a 85 schodišť. Rozevlátý panovník František I. si jej dal postavit jako lovecký zámeček uprostřed parku a veliké obory s jeleny. Dnes jsou tu v létě obrovské davy turistů a pořádají se tu pozoruhodná hudební a světelná show. Další zajímavosti Chambordu je dvojí spirála točitého schodiště. Dva lidé jdoucí nahoru a zase dolů se nesejdou nikde kromě paty a vrcholu- a přitom se po celou cestu stále navzájem vidí.
Elegantní renesanční zámek Azay-le-Rideau na řece Indre popisovali básnici jako ‘ozdobnou loďku pro zamilované vyrobenou z kamene¨'.Voda řeky Indre jej kouzelně zrcadlí, především za určitého osvětlení. Uvnitř jsou vzácné renesanční gobelíny a nábytek.
Na Loiře leží i strohý zámek Chaumont, pevnostní stavba z 15.století, známá především tím, že ji nesnášelo hned několik proslulých zen. Kateřina Medicejská, vdova po Jindřich II., se pomstila milence svého zesnulého choťě Dianě de Poitiers tak, že ji donutila opusti krásný zámeček Chenonceau. Diana začala Chaumont nenávidět. Stejný vztah k němu měla i spisovatelka paní de Stael, kterou sem dal poslat do vyhnanství z Paříže Napoleon.
Ve 14.století postavil anjouský vévoda Ludvík masivní čtvercový zámek v Saumuru, který se shlíží v Loiře. Básník René le Bon mu říkal‘zámek lásky'. Nyní je tu muzeum užitého umění a muzeum koní. Jeden ze starých domů v úzké uličce přímo pod zámkem je dějistěm Balzakova románu Evženie Grandetová, příběhu o lakotě a provinciální nudě.
