Den čtvrtý u řeky Mississippi a Missouri

Budíček máme ještě před snídaní, protože nocovat mimo kempy je zakázané a během světla by nás někdo mohl zpozorovat. Projeli jsme státem Wisconsin. Na jednom odpočívadle si vaříme na našem benzinovém vařiči první teplá jídla v USA. Polévka a horká káva jsou jako balzám na duši. Auto není moc velké, proto musíme pořád přerovnávat kufr. Chvíli to zabírá než všechny krámy uložíme zpět. Po vydatném občerstvení se přesouváme více jak 800 mil přes celou Minnesotu a téměř celou Jižní Dakotu. To už je prérie jenom ti slavní idiáni divokého západu nejsou nikde vidět. Během cesty přejíždíme největší řeku Spojených států amerických Mississippi.

Město Chamberlain

Zastavujeme v Chamberlainu na břehu Missouri. Chamberlain je indiánské městečko s dobovými budovami. Když už jsme si prohlídli místní panorama, tak se jdeme osvěžit a vykoupat aspoň do řeky Missouri. Do řeky jsme vběhli vstříc americkým zákonům, tak jak jsme byli stvořeni. Po koupeli se jdeme podívat do místního Musea Siuxů, ale bohužel je zrovna dneska zavřeno. Tak jsme se rozhodli alespoň zajet dokoupit zásoby do supermarketu Walmart. Walmart je podobný klasickým velkoobchodům v ČR s docela příznivými cenami. V obchodě jsme koupili chleba, párky, salám a vodu. Co nás ovšem docela překvapilo byl stánek se zbraněmi. Klasický supermarket a bylo zde dostání všechno na co si člověk vspomene od brokovnice až po kulovnici. Když jsme se přiblížili ihned přiběhla obsluha a začala nám všechny zbraně nabízet. Sice jsme měli všichni hlavy ostřiháné strojkem na pár milimetrů a vypadali jak militaristické komando, ale brokovnice magnum za 173$, nekupte to.

Nocleh

Po nakupování vyjíždíme opět na cesty a až téměř za tmy jsme dorazili na odpočívadlo, kde zase přespáváme načerno v malém altánku. Ten nás naštěstí dobře ochránil před velkou bouří, která zrovna řádila. Této noci jsme si mohli konečně natáhnout všichni nohy a dobře se vyspat i když na tvrdém betonu.

Do řeky jsme vběhli vstříc americkým zákonům tak, jak jsme byli stvořeni.

Téměř za tmy jsme dorazili na jedno odpočívadlo kousek před Badlands, kde jsme rozbili tábor a opět na černo přespali v malém altánku, který nás dobře ochránil před obrovskou bouří, která zrovna řádila. Byla to první noc kdy jsme mohli alespoň trošku natáhnout nohy a vyspat se, i když na tvrdém betonu. Najeli jsme 1130 km.